Moderní mikrovlnné internetové připojení

Seznámení s technologií

Mikrovlnná síť KeyNet společnosti NWT je postavena na bázi Intranetu, ve které přenos dat neprobíhá kabelovým rozvodem, ale vzduchem s možným přístupem pouze pro oprávněné osoby. Síť NWT funguje se všemi operačními systémy na síťovém protokolu TCP/IP. Celá síť je postavena na standartech 802.11a, b, g, h. 

KeyNet používá rádiový systém FHSS (Frequency Hopping Spread Spectrum) i DSSS (Direct Sequence Spread Spectrum pracující v ISM pásmu 2,4GHz (na toto pásmo se vztahuje Generální povolení ČTÚ, což umožňuje bezlicenční a tedy bezplatný provoz). FHSS v praxi znamená, že použité kanály v pásmu 2,4 GHz jsou přepínány v předem nastavených sekvencích a pravidelných intervalech. Při použití technologie DSSS je vysílač i přijímač naladěn trvale pouze na jednom z 13 kanálů, což umožňuje vyšší přenosové rychlosti (až 11 Mbps), ale nižší odolnost proti rušení jinými vysílači. Zároveň naše síť podporuje technologie 5,8 GHz a 10 GHz. Výběr technologie je závislý na kapacitě, propustnosti linky a místu připojení.

Co je „Mikrovlna“

Rádiové zařízení umožňující datový přenos. Mikrovlny dokáží cestovat na relativně dlouhé vzdálenosti, ale pouze na přímou viditelnost. Ta je v praxi limitována jak terénními překážkami, které mikrovlny nedokáží obejít, tak i zakřivením země – pokud je pak nutné překlenout pomocí mikrovlnných přenosových tras delší vzdálenosti je nutné budovat „ retranslační stanice “ ve vhodných vzdálenostech od sebe, po dvojících na přímou viditelnost od sebe. V praxi to bývají maximálně desítky kilometrů mezi jednotlivými stanicemi. Díky retranslačním stanicím je pak ale možné budovat relativně výkonné, laciné a rychlé přenosové trasy i na poměrně velké vzdálenosti. Úzké směrové šíření v mikrovlnném pásmu snižuje problémy se vzájemným ovlivňováním a přeslechem jednotlivých přenosů, a znesnadňuje také případný odposlech. Přenosy v mikrovlnné části spektra ovšem nemusí být řešeny jen jako úzce směrované, a tudíž použitelné jen mezi vysloveně statickými přijímači a vysílači, které mohou být na sebe přesně nasměrovány. Antény základnových stanic mohou být řešeny například i tak, aby pokrývaly celé své okolí či jen jeho určitou část, a umožňovaly druhým komunikující stranám pohyb v rámci tohoto území a svého dosahu.

Topologie bezdrátových sítí

Bezdrátové sítě mají ve standardech nadefinovány dva základní druhy sítí, od kterých se pak odvozuje topologie. Jedná se o sítě Ad-hoc a sítě Infrastructure. Bezdrátová zařízení mohou pracovat ještě v několika dalších různých módech, vždy se však jedná o poměrně proprietární technologii jednoho výrobce, a pro správnou funkci je obvyklé nutné použít síťové prvky stejného výrobce.

Sítě Ad-hoc
Sítě typu Ad-hoc jsou asi nejlepší variantou v případě, kdy potřebujeme bezdrátově spojit několik málo počítačů, např. v jedné kanceláři. Pracují totiž na principu peer-to-peer, tzn. že všechny počítače připojené do sítě si jsou rovny.
Tento princip přináší své výhody i nevýhody. Mezi výhody patří především to, že není nutné žádné centrum sítě - tzn. můžeme ušetřit na nákupu bezdrátového přístupového bodu. Hlavní nevýhodou však je, že všechny počítače připojené do sítě, musí být ve vzájemném dosahu. Aby toho bylo možné dosáhnout, tak buď se počítače musí nacházet velmi blízko sebe (vpodstatě např. pouze v rámci jedné kanceláře), nebo je potřeba vyšších výkonů Wi-Fi zařízení (které ale limituje generální licence ČTÚ).
Především kvůli omezení vzdálenosti se sítě typu Ad-hoc využívají minimálně, a většinou pouze v domácích podmínkách, kdy si například potřebujete propojit notebook se stolním PC, a nechce se Vám neustále připojovat a odpojovat kabel.

Sítě Infrastructure
Mnohem rozšířenější jsou sítě typu Infrastructure. Jejich princip je založen na použití přístupového bodu, anglicky Acces Point, zkráceně AP. Ten slouží jako centrum sítě, a jednotliví klienti již nepotřebují být v dosahu všech ostatních počítačů připojených do sítě, ale stačí jim pouze přístup na jeden AP. Acces Point přeposílá požadavky mezi jednotlivými klienty (v "drátových sítích" se za ekvivalent AP dá považovat switch, příp. hub). Vzhledem k tomu, že klient musí komunikovat pouze s jedním bodem (AP), tak je možné použít směrové antény s větším ziskem, a díky nim je možné dosáhnout mnohem vyšších vzdáleností, na které tato síť muže pracovat (maximální hodnoty se pohybují v řádu jednotek kilometrů).